Václav Nasvětil
V malém městečku Postoloprty, obklopeném chmelnicemi, se 19. 7. 1948 narodil v rodině vojáka ze západní fronty a české matky původem z Holandska jako prvorozený syn Václav Nasvětil. Již jako malý brával do ruky tužku a kreslil broučky, květiny a zvířata. S kamarády stopovali zvěř a s myslivci chodili chytat zajíce, bažanty i koroptve. Doma měli malé hospodářství, otec choval včely, maminka chodila pracovat na statek, a když malý Vašek začal chodit do školy, učila se s ním po večerech pravopis své bývalé mateřštiny. Ve škole se Vašek zúčastňoval všech možných výtvarných soutěží, které často vyhrával. Jeho záliba v malování nezůstala bez povšimnutí. A tak otec, který se živil jako řidič pojízdné dílny, využil své známosti s lidmi západní fronty a přívrženců Masaryka a přivedl jej v 11 letech k významnému českému malíři Oskaru Brázdovi, aby jej učil malířskému řemeslu a připravil na středoškolská studia uměleckého směru. Z politických důvodů nemohl svým vytouženým směrem pokračovat a tak odmaturoval na střední zemědělské škole. Po celou dobu na své malování nezanevřel a usilovně se připravoval na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, kam byl po maturitě přijat. 
A opět karty jeho osudu zamíchal někdo jiný. V nastupujícím období normalizace po vpádu sovětských vojsk mu po týdenním výslechu na STB v Žatci vysvětlili, že synek vojáka západní fronty a českoholandské matky, která se v roce 1969 s jeho mladším bratrem vrátila zpět do Holandska, "na čmárala studovat nebude". Rodina se rozdělila a Václav zůstal se svým otcem v Čechách. Pevné válečné přátelství otce s gen. Klapálkem a generálova přímluva umožnily Václavovi pokračovat ve studiích na VŠ uměleckoprůmyslové, ale zároveň se musel živit jako svářeč a soustružník v ČSAD. Na škole nejprve studoval u profesora Františka Muziky a poté v ateliéru monumentální malby u profesora Fišárka. V roce 1975 ukončil studia. 
Po sametové revoluci konečně po dvaceti letech navštívil svoji matku a bratra v jižním Holandsku, se kterými udržoval po jejich odchodu pouze písemný styk. U svého bratra našel útočiště, kde se plně soustředil na vlastní tvorbu. Obrazy malované imaginárním realizmem se dostávaly přes galeristy v holandském Heerlenu do západní Evropy i do Kanady. V této době získal III. cenu za obraz k "životnímu prostředí" při příležitosti mezinárodní konference o životním prostředí v Amsterodamu. Cestování mezi Holandskem a Českem, tvůrčí vzepjetí a stres si vybraly svou daň. Šestileté období svobodné tvorby ukončila v říjnu 1995 těžká plicní nemoc trvající jeden rok. Během roční přestávky, ve které namaloval pouze vlastní nedokončený "Autoportrét z Bukova", přehodnotil Václav Nasvětil priority svého života. Rozhodl se pouze pro uměleckou dráhu a ukončil svoje podnikatelské aktivity v oblasti stavebnictví, vrátil se k přírodě a k myslivosti, kde čerpal energii a inspiraci pro svoji další malířskou tvorbu. Perokresby zvěře, náměty volné krajiny a polního kvítí a kytic ze "škarpy", lovecké obrazy a ilustrace mu přinesly novou náplň tvorby i smysl života. Současně s mysliveckou tvorbou se Václav Nasvětil zabývá malbou krojů a venkova moravského Slovácka, kde má mnoho přátel a věnuje se také portrétní tvorbě. 
V roce 2000 byl pasován na rytíře Řádu svatého Huberta a ve stejném roce mu byla udělena Umělecká cena ČMMJ. S jeho tvorbou se můžete setkat nejen na častých výstavách, v kalendářích vydavatelství Rembrandt s.r.o., v publikacích současných autorů, které doprovází ilustracemi, na plakátech ale především jeho realistické obrazy zdobí lovecké sály bavorské šlechty, stejně jako světnice holandských sedláků, hájenky a lovecké místnosti našich myslivců.